Český trh s ojetinami potřebuje uzdravit. Řešením mohou být nezávislé certifikace a povinná odborná způsobilost

 I přes krach desítek autobazarů se prodejem ojetin v ČR stále zabývá více než 400 prodejců. Drtivá většina z nich však nemá odbornou způsobilost a vozy prodává pouze formou tzv. komisního prodeje. Stočené tachometry, auta po těžkých haváriích, nebo auta zatížená exekucí jsou v malých neznámých bazarech častým jevem. Vyplývá to z průzkumu APPAA, která jen za letošní rok registruje stovky reklamací nespokojených zákazníků.

„Aktuálně například registrujeme reklamaci na autobazar v severních Čechách, kde klient koupil vozidlo stočené o 250 tisíc kilometrů,“ popisuje situaci Petr Přikryl z APPAA a pokračuje: „Autobazar však klienta odkázal na původního majitele, protože prodej vozu pouze zprostředkoval a vůz prodával v tzv. komisi. Původní vlastník je ovšem k nezastižení a  na korespondenci nereaguje.“ Podle Přikryla je to právě důsledek toho, že ojeté vozy může v ČR prodávat každý, bez příslušné odborné kvalifikace. Navíc, jestliže auta prodává tzv. v komisi, nic ho podle Přikryla nenutí prodávané vozy jakkoliv prověřovat.

„Pověstného Černého Petra tak má v takových autobazarech zákazník,“ smutně dodává Přikryl. Mnoho takových autobazarů navíc v inzerci podává o vozidlech nepřesné, neúplné nebo dokonce lživé údaje. „Ozval se nám například zákazník jednoho malého autobazaru, kde koupil vozidlo, jež bylo inzerované jako nehavarované s rokem výroby 2014. Ukázalo se však, že vůz byl vyroben v roce 2012 a má za sebou středně těžkou havárii,“ Přibližuje Přikryl další z případů nepoctivého prodejce.

Řešením takové situace by podle něj byla nezávislá certifikace jednotlivých autobazarů, nutnost autobazarů mít odbornou způsobilost a také povinnost vozidla prověřovat všemi dostupnými prostředky a to i v případě, že je vozidlo prodáváno v tzv. komisi. „Před několika lety proběhla médii informace certifikační společnosti TUV NORD, kolik českých autobazarů je na tom špatně. Bohužel se od té doby, až na výjimky, nic nezměnilo,“ myslí si Přikryl. Podle něj by stát měl definovat jasné podmínky pro prodej ojetých vozů, podobně jako je tomu v případě cestovních kanceláří nebo prodeje alkoholu. „Bavíme se tady o vozidlech s nejasnou servisní historií, po těžkých haváriích nebo v katastrofálním technickém stavu, ve kterých třeba rodiny vozí malé děti,“ varuje Přikryl a vysvětluje: „Ne každý zákazník je technicky zdatný, aby sám posoudil kvalitu prodávaného vozu. To by měl garantovat prodejce, jehož k tomu však současná legislativa nijak nenutí.“